Rozdělení sádrokartonových desek podle normy EN 520

Sádrokartonové desky patří mezi nejpoužívanější materiály pro suchou výstavbu příček, podhledů a dalších konstrukcí v interiéru. I když se s nimi setkává téměř každý montér či projektant, často panuje zmatek v jejich označování a typech. Norma ČSN EN 520 definuje několik typů sádrokartonových desek podle jejich vlastností a použití. Tento článek podrobně vysvětluje typy sádrokartonových desek dle normy (označení A, H1, H2, H3, D, F, I, R a jejich kombinace jako DF, DI, DFR apod.), objasňuje rozdíly mezi nimi a uvádí praktické příklady použití. Dále upozorňuje na časté omyly – např. proč „zelená deska ≠ automaticky deska do koupelny“ a „červená deska ≠ požárně odolná stěna“. Cílem je poskytnout odborný, ale srozumitelný přehled pro montéry, projektanty i stavební techniky, aby správně zvolili materiál pro danou konstrukci.

Normové typy sádrokartonových desek (A, D, F, R, I, H…)

Evropská norma EN 520 (v ČR převzatá jako ČSN EN 520) rozděluje sádrokartonové desky do několika typů, označených písmeny, podle zvláštních vlastností. Následující tabulka uvádí základní označení typů desek dle EN 520 a jejich význam:

Kromě těchto jednotlivých typů norma připouští kombinace více vlastností v jedné desce. V praxi to znamená, že na trhu najdete desky označené např. DF (typ D + F zároveň – zvýšená objemová hmotnost i požární odolnost jádra), DFH2 (DF + impregnované H2, tedy protipožární impregnovaná deska vhodná do vlhka), RI (R + I, tedy deska s vyšší pevností i tvrdostí povrchu – tzv. mechanicky odolná deska), případně i kombinace tří a více vlastností najednou (např. DFRI nebo DFH2R apod.). Typickým příkladem je modrá akustická deska Rigips MA, která bývá klasifikována jako DF (má vyšší hustotu i požární odolnost), nebo impregnovaná protipožární deska označovaná jako GKFI či DFH2 (rozumí se typ F + H2, případně i D). Správný výběr desky tedy závisí na požadavcích konkrétní konstrukce – je třeba zohlednit požadavek na požární odolnost, vlhkost prostředí, akustiku, pevnost apod. a podle toho zvolit buď speciální desku, nebo vhodnou kombinaci vlastností v jedné desce.

Poznámka k barevnému odlišení: Výrobci často odlišují desky barevně (např. bílá/šedá je standardní A, růžová/červená u typu F, zelená u impregnovaných H, modrá u akustických). Barva kartonu však není spolehlivou garancí konkrétních vlastností – vždy je nutné řídit se typovým označením dle normy. Například zelené mohou být různé impregnované desky, ale s odlišnou mírou odolnosti proti vlhkosti (H2 vs. H3, viz níže). Stejně tak ne každá růžová deska automaticky zajistí požadovanou požární odolnost konstrukce (záleží na systému jako celku). Barevné značení je spíše orientační a liší se dle výrobce, proto vždy kontrolujte písmena v označení desky (často uvedená v závorce za názvem produktu nebo přímo na hraně desky).

Impregnované desky H1, H2, H3 – rozdíl a použití

Pro vlhké prostředí (koupelny, sprchy, prádelny apod.) se používají impregnované sádrokartony. Norma EN 520 rozlišuje tři úrovně impregnovaných desek: H1, H2 a H3 – liší se povolenou nasákavostí (množstvím vody, které do sebe deska absorbuje při standardizované zkoušce).

• Typ H1 označuje desky s velmi nízkou nasákavostí – maximálně do 5 % svojí hmotnosti. Jde o vysoce vlhkuvzdorné desky pro nejnáročnější podmínky. V praxi se s H1 moc často nesetkáte, mohou být použity např. v průmyslových mokrých provozech nebo wellness (sauny, bazény), kde je extrémní vlhkost. Mívají zelený karton a často zvýšenou hustotu i další úpravy.
  
  
• Typ H2 je nejčastěji používaný impregnovaný sádrokarton – nasákavost do 10 %. Tyto desky jsou běžně dostupné (typicky označované jako GKBI – GKB impregnovaná, nebo u kombinovaných vlastností GKBI, GKFI atd.) a mají charakteristický zelený povrch kartonu. Používají se ve vlhkých místnostech, jako jsou domácí koupelny, sprchy, kuchyně, prádelny a podobně. Impregnace snižuje nasákavost desky a brání bobtnání jádra ve vlhku, čímž prodlužuje životnost konstrukce ve srovnání s obyčejnou deskou. H2 desky jsou však určeny pouze pro interiéry – zpravidla do prostor s relativní vlhkostí vzduchu do 75 % trvale, 85 % po dobu až 10 hodin denně a zároveň až 100% po krátkou dobu do 2 hodin denně - umožňuje použití pohodlného koupání ve vaně nebo déle trvajícího sprchování.
  
  
• Typ H3 označuje desky s určitou mírou impregnace, avšak s výrazně vyšší nasákavostí než typ H2 – až 2,5krát větší, tedy 25 % hmotnosti. Přestože jsou na první pohled zelené kartonáže H2 a H3 prakticky nerozeznatelné, z pohledu technických vlastností jde o zásadní rozdíl. H3 desky nejsou určeny do vlhkých prostor, jakými jsou běžné koupelny, sprchy nebo technické místnosti s vyšší vlhkostí. Ačkoli se v technických listech objevují doporučení pro použití H3 desek do prostor s relativní vlhkostí do 85 %, je třeba si uvědomit, že tato hodnota bývá při běžném sprchování nebo napuštění vany výrazně překročena – a to i na delší dobu. 

Z tohoto pohledu lze označení H3 považovat za problematické až matoucí, zejména pro koncové zákazníky nebo projektanty, kteří se řídí pouze barvou desky bez znalosti normových detailů. H3 často budí falešný dojem srovnatelné kvality s deskami H2, přestože jejich parametry nedosahují požadované bezpečnosti ani dlouhodobé výdrže v reálném provozu. V praxi tak představují kompromisní, ekonomickou variantu, kterou lze zvažovat pouze do mírně vlhkých provozů, jako jsou např. temperované technické místnosti nebo chodby – nikoli však do koupelen, sprchových koutů či kuchyní.

Doporučení je tedy jednoznačné: pokud stavíte příčku do vlhkého prostředí, vždy sáhněte po deskách typu H2, které mají ověřenou nízkou nasákavost a jsou výrobcem přímo určeny pro takové použití. Typ H3 doporučujeme používat pouze tehdy, pokud to výslovně uvádí projektová dokumentace, a to vždy s vědomím jeho limitací. Pro spolehlivost, životnost i právní jistotu ve stavební praxi se H3 deskám v koupelnách raději vyhněte.

Shrnutí: Impregnované desky H2 jsou standard pro koupelny a vlhké interiéry, zatímco H3 se vyskytují méně často a hodí se spíše do mírně vlhkých prostor. H1 desky mají nejnižší nasákavost, ale kvůli ceně a specifickému použití (extrémní vlhkost) se používají zřídka. Důležité je nekoukat jen na barvu – zelená barva kartonu negarantuje, zda jde o H2 nebo H3. Vždy si ověřte označení: seriózní výrobci na hraně desky tisknou kód typu dle EN 520 (např. “H2” nebo “H3”). Také platí, že do trvale mokrého prostředí (např. venkovní obklady, sprchové boxy bez odvětrání) sádrokarton nepatří ani v H1 provedení – tam je nutné použít cementové nebo vláknocementové desky určené do vody.

Protipožární desky vs. požárně odolná konstrukce

Jednou z častých záměn je rozdíl mezi protipožární deskou (označení typu F nebo kombinace DF/DFH2 atd.) a požárně odolnou konstrukcí (stěnou, stropem). Mnoho lidí si myslí, že když použijí „červený sádrokarton“ (GKF desku), automaticky tím získají požární odolnost 30 či 60 minut. Tak to ale není.

• Protipožární sádrokartonová deska (typ F podle EN 520) je materiál, který má lepší chování při požáru než běžná deska – díky skelným vláknům a dalším přísadám v jádře při vysokých teplotách drží déle pohromadě a pomaleji se propadá. To nezamená, že sama o sobě odolá otevřenému ohni po stanovenou dobu. Lze u ní deklarovat pouze reakci na oheň A2-s1,d0 (nehořlavý výrobek), případně vlastnosti jádra, ale „požární odolnost (EI) 30 minut“ nelze přiřknout samotné desce.
• Požárně odolná konstrukce je celý systém – typicky sádrokartonová příčka či podhled sestávající z kovové nebo dřevěné konstrukce, opláštěné jednou či více vrstvami sádrokartonu, často navíc s izolací. Teprve jako celek může být konstrukce klasifikována na požární odolnost (např. EI 30, EI 45, EI 60… podle výsledků zkoušek dle normy EN 1364 a souvisejících). Samotnou protipožární SDK desku není možné klasifikovat z hlediska požární odolnosti – vždy jde o vlastnost konstrukce jako celku. Jinými slovy, GKF deska dodá konstrukci potenciál dosáhnout požární odolnosti, ale až konkrétní skladba (počet vrstev, tloušťka profilu, kotvení, izolace, utěsnění spár atd.) zaručí dosažení např. 60 minut odolnosti.

Proč deska sama nestačí? Sádrokarton obsahuje krystalicky vázanou vodu, která se při cca 100 °C začíná uvolňovat. Protipožární deska sice tento proces zpomalí (déle drží celistvost), ale nakonec se také propálí. Žádná samotná sádrokartonová či sádrová deska není žáruvzdorná a nevydrží dlouhodobě zvýšené teploty. Například výrobce Rigips uvádí, že sádrokartonové desky lze použít jen tam, kde teplota na povrchu nepřekročí 45 °C trvale (60 °C krátkodobě) – při vyšším zahřátí se již jádro začne rozpadat. To je důvod, proč se sádrokarton nehodí přímo na obklad krbových vložek apod. (tam se musí použít speciální nehořlavé desky na bázi cementu nebo silikátu).

Závěr: Pokud projekt vyžaduje konstrukci EI 30, EI 45 atd., nestačí jen koupit „červené desky“. Musíte vytvořit certifikovanou skladbu – například příčku z UW/CW profilů opláštěnou dvěma vrstvami desek DF (GKF) z každé strany, s izolací mezi a řádně zatmelenými spárami, což může dát požární odolnost třeba 60 minut. Výrobci jako Knauf/Norgips nebo Rigips mají katalogy požárně odolných konstrukcí, kde jsou tyto skladby ověřeny. Protipožární deska je tedy nutný komponent, ale požární odolnost zajišťuje až kompletní systém. Na druhou stranu použití protipožárních (F) desek má i výhodu, že zpravidla zlepšuje akustiku a mechanickou odolnost příčky (F desky mívají vyšší hustotu a pevnost), takže se často používají i tam, kde jde nejen o požár, ale i o hluk nebo tuhost stěny.

Akustické sádrokartonové desky a systémy

Další kategorií jsou akustické desky, které řeší buď neprůzvučnost (útlum hluku mezi místnostmi), nebo akustickou pohltivost v prostoru (odstranění ozvěny). K dosažení těchto cílů existuje několik přístupů:

• Desky s vyšší objemovou hmotností (typ D): Jak již bylo zmíněno, desky typu D mají zvýšenou hustotu. Vyšší hustota = vyšší hmotnost, a to obecně zlepšuje vzduchovou neprůzvučnost konstrukce (podobně jako těžší cihlová zeď izoluje lépe než lehká stěna). Příkladem je třeba modrá akustická deska Rigips řady MA (Modrá Akustická), která je označena DF (splňuje tedy i protipožární kvalitu) a má výrazně vyšší neprůzvučnost než obyčejná bílá deska. Taková sádrokartonová příčka s modrými deskami může dosahovat útlumu klidně přes 50–60 dB, tedy lepšího než výrazně silnější zděná příčka. Norgips ACOUSTIC SUPER je dalším příkladem – jedná se o desku s vylepšenými akustickými vlastnostmi. Tyto desky obvykle kombinují více vlastností: jsou to typicky DF nebo DFH2IRE (mají vyšší hustotu, často i požární odolnost a případně impregnaci). Poznáte je i podle barev: Rigips MA má karton modrý, Norgips akustické desky mohou být také modré či fialové atd. Některé akustické desky mají navíc technologie pro zlepšení vnitřního prostředí – např. modré desky Rigips obsahují technologii Activ’Air, která pohlcuje formaldehyd z ovzduší.
• Děrované akustické desky (pohltivé): Pro řešení akustiky v místnosti (např. odstranění ozvěny v sále, zlepšení srozumitelnosti) se používají speciální děrované sádrokartonové desky montované obvykle na stropy či stěny. Příkladem jsou Knauf Cleaneo perforované desky s různými vzory otvorů. Ty fungují jako pohltivé obklady – zvuk prochází perforací do dutiny za deskou vyplněné absorpčním materiálem (minerální vata), čímž se snižuje odraz zvuku v místnosti. Cleaneo desky navíc obsahují zeolitový katalyzátor, který čistí vzduch (podobně jako zmíněné Activ’Air). Pro estetické řešení domácností se vyrábějí i designové varianty, ale v běžné stavební praxi se s nimi setkáte spíše v komerčních interiérech, aulách, kancelářích apod. Děrované desky se dle EN 520 klasifikují zpravidla jako typ P, případně kombinace s ostatními vlastnostmi. Je nutné upozornit, že děrovaná plocha zhoršuje požární odolnost – takové podhledy slouží primárně pro akustiku a dekoraci.
• Kompletní akustické systémy: Výsledná vzduchová neprůzvučnost příčky nezávisí jen na desce, ale i na celém systému (analogicky jako u požáru). Pro zvýšení neprůzvučnosti se volí dvojité konstrukce, více vrstev opláštění, vložená izolace a eliminace akustických mostů. Akustické desky jsou efektivní způsob, jak zvýšit hmotnost stěny, ale často se kombinují s dalšími prvky. Například předsazená dvojitá stěna opláštěná Modrou akustickou deskou dosáhne klidně Rw ≈ 70–80 dB, což předčí i zděné systémy. Proto se v bytových domech nebo kancelářích často navrhují právě sádrokartonové příčky s modrými (akustickými) deskami pro odhlučnění mezi jednotkami.

Vysokopevnostní desky: Habito vs. Diamant a další

Nejnovějším trendem v sádrokartonových systémech jsou vysokopevnostní sádrokartonové desky, které kombinují několik výše zmíněných vlastností a přibližují sádrokartonové příčky klasickému zdivu co do odolnosti. Mezi nejznámější patří Rigips Habito H a Knauf Diamant:

• Rigips Habito H – jedná se o vysokopevnostní (R), tvrdou (I), protipožární (F), impregnovanou (H2) desku s kontrolovanou hustotou (D). Dle výrobce splňuje klasifikaci DFRIH2 podle EN 520. Povrchový karton je šedý s červeným potiskem. Tato deska má mimořádnou pevnost: vyznačuje se vysokou pevností v ohybu i tlaku, odolá nárazům a umožňuje do ní kotvit předměty přímo vruty bez hmoždinek. Habito unese na jeden běžný vrut do dřeva (⌀5 mm) až 25–34 kg bezpečně, aniž by prošroubování vytrhalo otvor. Při použití speciálních kovových kotev (Molly apod.) unese dokonce přes 100 kg na jeden kotevní bod – to je srovnatelné či lepší než uchycení v cihelné příčce! Habito desky se tak využívají tam, kde má sádrokartonová stěna nést závěsné skříňky, police s knihami, kotle, televize apod. Typické uplatnění je v obytných interiérech (uchycení kuchyňských skříněk), ale také v komerčních a veřejných prostorech vyžadujících zvýšenou odolnost proti vandalismu či vloupání. Habito lze použít i pro bezpečnostní příčky třídy RC2–RC4 (dle EN 1627) v bankách, archivech apod., protože odolává prorazení lépe než běžný sádrokarton. Navíc, jak vyplývá z označení H, je deska impregnovaná i pro použití ve vlhkých místnostech (koupelny) a je také protipožární (lze s ní stavět požárně odolné konstrukce). Za tuto všestrannost se však platí vyšší cenou a také hmotností – Habito deska je podstatně těžší. Při montáži je nutné používat speciální tvrzené vruty do kovové konstrukce, které prorazí tvrdé sádrové jádro (běžné černé vruty se mohou lámat).
• Knauf Diamant – obdobný produkt od firmy Knauf. Deska Diamant 12,5 mm má klasifikaci DFH2IR dle EN 520, tedy protipožární, impregnovaná, tvrzená (I) a vysoce pevná (R) akustická deska s vyšší hustotou. Od standardních variant má cca 3× vyšší pevnost a tuhost. Používá se jako univerzální deska tam, kde požadujeme pevnost, akustiku, požár i impregnaci v jednom. Oproti Habitu (které má inovovanou recepturu jádra) je Diamant na trhu déle a montážníci jej znají jako „modrý sádrokarton“ (povrch kartonu bývá světle modrý). I Diamant umožňuje velmi vysoké zatížení – do příčky z Diamantu lze s vhodnou hmoždinkou zavěsit předměty o hmotnosti desítek kilogramů. Uvádí se, že např. na desku Diamant lze zavěsit až 65 kg na jeden kotvící bod (dle typu použité hmoždinky), což výrazně překračuje možnosti běžného sádrokartonu i zdiva (pro srovnání, do duté cihly se doporučuje zatížení cca 10–20 kg na kotvu). Diamant desky se uplatní podobně jako Habito – v interiérech, kde je kladen důraz na odolnost příčky (školy, sportovní haly, nemocnice, veřejné budovy), na vysokou neprůzvučnost (tzv. akustické příčky, díky kombinaci D+I+R vlastností) a na kombinaci požární a vlhkostní odolnosti (např. technické místnosti, kuchyně restaurací apod. kde je potřeba protipožární příčka a zároveň vyšší vlhkost). Stejně jako Habito je i Diamant dražší než běžné desky – cena je několikanásobná oproti standardnímu SDK, takže se používá jen tam, kde je to opodstatněné.

Habito vs. Diamant: Z pohledu uživatele mají obě desky velmi podobné vlastnosti – vysokou pevnost, tvrdost, únosnost a komplexní odolnosti (vlhko, oheň, hluk). Sádrokarton Habito vs. Diamant se liší především výrobcem a drobnými detaily: Habito má šedý karton a je navržen primárně pro snadné šroubování bez hmoždinek, zatímco Diamant (modrý karton) spoléhá spíše na použití hmoždinek při kotvení těžkých předmětů. Oba typy vyžadují kvalitní podkonstrukci (nejlépe zesílené profily) kvůli vyššímu zatížení a hmotnosti desek. Z hlediska montáže je Habito o něco tvrdší – vrtání a šroubování klade větší odpor, ale výsledek je velmi robustní. Diamant je osvědčená varianta, Habito představuje novější generaci sádrokartonu s vylepšeným jádrem. V praxi volba záleží na dostupnosti a preferenci systému (Rigips vs. Knauf), případně na konkrétních požadavcích – oba produkty však nastavují laťku sádrokartonových konstrukcí velmi vysoko a ukazují, že sádrokarton umí být plnohodnotnou alternativou zděných příček.

Závěrem

Při návrhu a realizaci sádrokartonových konstrukcí je třeba vždy vybrat správný typ desky s ohledem na požadavky. Tento přehled typů sádrokartonových desek dle EN 520 ukazuje, že jednoduché poučky jako „zelená do koupelny, červená proti ohni“ jsou zavádějící. Místo toho je nutné sledovat normové značení: například pochopit rozdíl H2 vs. H3, uvědomit si, že požární deska ≠ požárně odolná stěna, a že existují specializované desky pro akustiku či extra pevnost (ale za vyšší cenu a složitější montáž). Systémový přístup (správná kombinace desky, konstrukce, izolace, tmelení a detailů) je klíčem k tomu, aby výsledná konstrukce splnila očekávání – ať už jde o impregnovaný sádrokarton a jeho použití v koupelně, nebo o bezpečnostní příčku z Habita. Doufáme, že tento článek vám pomůže zvolit optimální řešení a vyvarovat se chyb při interpretaci označení sádrokartonových desek.

Upozornění: Údaje o nosnosti a jiných charakteristikách jednotlivých produktů zmíněných v článku vycházejí z dat zveřejněných v literatuře výrobců v době tvoření tohoto článku (květen 2025). Výrazně doporučujeme ověřit si přesné údaje v aktuálním katalogu vámi zvoleného výrobce systému.